Tradiční putovní výstava měst České inspirace tentokrát začíná v Poličce.
Prodejní výstava obrazů Lucie Suché „NA CESTĚ“ se koná ve vestibulu Městské knihovny Polička
1.2. – 27.2.2011.
Srdečně zve město Polička společně s Českou inspirací a Městskou knihovnou Polička.
Zároveň Vás srdečně zveme na posezení a setkání s autorkou této výstavy. Podvečerní setkání s Lucií Suchou se uskuteční ve středu 16. února od 17:00 hodin v Městské knihovně Polička.
Lucie Suchá
Narodila se v Berouně v roce 1968. Vystudovala gymnázium. Nějaký čas strávila studiem medicíny (první kresby na okraji poznámek). A nakonec podruhé odmaturovala jako radiologický laborant. Malovat začala potom, co dostala od svého muže pod stromeček olejové barvy. První obraz vznikl v létě r. 1989 na chatě pod hradem Týřovem a do dnešního dne jich namalovala již přes tři sta. Staré okenní rámy, které jsou pro její obrazy typické, začala používat poté, co jeden z obrázků jakoby na míru přesně zapadl do starého sklepního okýnka u domku manželových rodičů.
Od roku 1992 již uspořádala 30 samostatných výstav.
Obrazy v soukromých sbírkách - Německo, Holandsko, Itálie, Slovensko, Japonsko, Mexiko, USA a Česko (tam nejvíc).
Lucie dále navrhuje loutky, které vyřezává její manžel Tomáš Suchý. Maluje obrazy ke starým kramářským písním, které občas s kapelou - Apači z pavlače - zpívá. Navrhuje obaly na CD Ponožky pana Semtamťuka, Pavlína Jíšová a přátelé, Brzdaři, Pohádky z kouzelné mošny atd. Neúnavně fotografuje (několik cen časopisu Photo-life).
Je členkou fotografického klubu „Berounští fotorici“, s kterým pravidelně vystavuje. Aktivně se podílí na činnosti Kaleidoskopického sdružení DĚTI i KMETI pořádajícího Jarní hry v Radouši a Podtýřovskou matračku na Berounce. Vychovává tři syny Mikuláše, Huberta a Jáchyma. Vede domácnost svému muži. Pracuje na RTG berounské nemocnice a přitom stále maluje a maluje. Toho času však užívá výhod mateřské dovolené.
Rozhovor s autorkou výstavy paní Lucií Suchou
1) Jak vznikl nápad rámovat Vaše obrazy do starých okenních rámů?
To byla náhoda. Dříve mi Tomáš, můj muž, rámoval obrázky spořádaně do rámů, na které jsou všichni zvyklí. Jednou jsme přijeli na návštěvu k rodičům mého muže a u sklepního okýnka byl vykopnutý rám, do kterého úplně na míru zapadl obrázek, který měl doma manžel připravený, že ho zarámuje. Od té doby vyhledáváme staré okenní rámy a rekonstruujeme je do původní dřevěné podoby. Náš prostřední syn, který nám s touto prací pomáhá, ví, jaký obrázek má jakou kličku. Některé rámy jsou čistě využitelné pouze pro nás. Protože má na rámu kličku, o kterou nechce přijít, a tak do nich musím namalovat obrázek pro nás. Pro rámy jezdíme do technických služeb anebo nám volají známí, kde všude viděli vyměňovat okna, abychom si pro ně zajeli. Za ta léta nám už pod rukama prošla pěkná řádka oken, kterým jsme vrátili jejich duši. Mám ty okenní rámy tak ráda, že už si nedovedu představit rámovat své obrazy do něčeho jiného.
2) Kde se bere Vaše slabost pro námořnická trička?
Moje dětství je spojené s řekou Berounkou, na které jsme pod hradem Týřovem, měli chatu. Tam jsem jezdila týden co týden s rodiči, seděla u řeky a záviděla vodákům, jak jedou na svých všelijakých plavidlech až k oceánu. Před třiceti lety ještě jezdily kánoe po domácku vyrobené, každá měla jiný tvar a byla různě pomalovaná. Jedna s indiánem, další se žralokem, maňáskové a vory všelijakých podob. Vesměs všichni ti vodáci nosili pruhovaná trika. Mně je táta přivezl z Bulharska, když mi bylo patnáct. Úplnou hromadu, kterou jsem pak rozdala svým kamarádům, se kterými jsem začala jezdit na vodu také. Jedno také dostal můj muž. A od té doby nedám na pruhované triko dopustit. Lidé v pruhovaných trikách mě zkrátka okouzlují.
3) Znáte města České inspirace? Která jste již navštívila a máte k některému z nich bližší vztah?
Nejvíc znám Cheb. První mé setkání bylo v r. 1988, kdy jsme jeli Ohři a vyráželi z Chebu. Pak tam můj muž hrál se svou kapelou Ponožky pana Semtamťuka na "Chebských dvorcích", což je nádherná chebská akce. A já na této akci v r. 2007 také vystavovala. Když jsem se dozvěděla, že budu vystavovat na Putovní výstavě ve městech České inspirace, pořádala jsem výstavu ve Františkových Lázních. Odtamtud je to do Chebu coby kamenem dohodil, tak jsem si ho pěkně v klidu procourala. Má malebná zákoutí a ty dvorky! Chtěla jsem takhle projet i ostatní města, ale nebyl bohužel čas. Tak doufám, že to teď napravím. V Telči to znám také dobře, byla jsem tam s kapelou mého muže Ponožky pana Semtamťuka, když tam hráli na "Prázdninách v Telči". Já tam pak v r. 1996 měla výstavu na radnici. V Třeboni jsem byla v r. 1980 na pionýrském táboře, tam to znám jak své boty a před pár lety jsme tam byli s partou kamarádů na kolech. Hradec Králové a Jindřichův Hradec jsem také navštívila s kapelou. Vloni můj muž vydal nástěnný kalendář s mými obrazy, a tak jsme ho začali distribuovat po českých městech. Kutnou Horu jsme díky tomu prochodili křížem krážem. Do Poličky a Litomyšle jsme se vypravili vloni 12. prosince, v den sněhové kalamity a tak se nám tam přes přívaly sněhu nepodařilo dorazit.
4) Máte nějakou představu obrázku v souvislosti s městem Poličkou?
Nicméně, i když znám Vaše město jen z fotek na webu, namalovala jsem ho pod sněhovou peřinou. Tak jsem si ho představila, když jsme zbaběle otáčeli auto za Zručí nad Sázavou, protože přes silnici bylo zatarasené auto a nedalo se k Vám dojet. A navíc sníh, tma a dítě v autě. Na obrázku je i příběh, ale ten nebudu vyzrazovat, na ten se musí diváci přijít podívat k Vám do městské knihovny na výstavu.
5) Na Vašich obrazech se objevují bílí motýli, co symbolizují?
Nevím jestli něco symbolizují, ale provází mě na mých obrázcích už od úplného začátku. A tak bych jim to nemohla udělat, stejně jako žlutým ptáčkům a kočkám, abych na ně zapomněla. To by mi asi neodpustili.
Otázky kladli: Naďa Šauerová a Jan Jukl